Historie

 

 Úvod z Kroniky Zbečníka od Romana Klímy

 

 

Tvrz Kvikov

Ve Zbečníku stála na vrchu Kvikově nad údolím Zbečnického potoka ve 14.-15.století tvrz, jejímž pozůstatkem je tvrziště obehnané dnes již zaneseným i jinak porušeným příkopem a nasypaným valem.Tehdy Zbečník spolu s Machovem, Rokytníkem a Náchodskou Lhotou drželi příslušníci  vedlejší větve rodu erbu Šachovnice, kteří se psali z Adršpachu (nebo také z Adršpachu či Ebersbachu).V letech 1354-1364 je připomínán Hanuš z Adršpachu, jemuž patřila také Čermná (Czermna); v letech 1369-1410 držel Machovský statek Záviše z Adršpachu, v roce 1414 je uváděn Hanuš, patrně syn předešlého, jenž použil přídomku „seděním ve Zbešince“ v roce 1422 (současně první písemná zmínka o Zbečníku), kdy byl jedním ze svědků při převodu platu ve vsi Rovni z Oneše z Vlčkova na Matěje z Vlčkova seděním na Hronově. Nic nebrání domněnce, že i tento Hanuš z Adršpachu seděním „ve Zbešince“ byl Koldovým spojencem, nic ji však-kromě výhodné polohy zbečnické tvrze-nepodporuje. Po jeho smrti si v roce 1465 vyžádal machovský statek jako odůmrť jeho příbuzný Bohuněk z Adršpachu, jenž zemřel ještě před rokem 1487. Statek zdědil jeho nejmenovaný nezletilý syn, s nímž jej nedílně spravoval jeho strýc Bohuněk z Adršpachu a Heřmanic. Během dalšího desetiletí bylo machovské zboží připojeno k náchodskému panství. Tvrz na Kvikově byla pravděpodobně tehdy již opuštěná.

 

Hronov a dějiny - Ladislav Hladký

 

 

 

Válka 1866

Pamětihodná věc, která se r. 1866 přihodila, týkajíc se obce Zbečnické, zasluhuje v této knize vhodného místa. Byla to nešťastná válka Prusko-Rakouská.

Jaké události nešťastné se v okresu, anebo snad v celých Čechách přihodily, nemíní se zde uváděti, neboť zajisté každý, kdož toužebný jest zvěděti běh války této, dočte se v knihách historických.

Toliko to v krátkosti se podotýká, co as v obci Zbečnické zvláštního se přihodilo.

Bylo to asi okolo 23.-25. června b.r., kdežto mnoho mužských z Broumovského okresu ponejvíce mladého věku po Zbečníku přešlo, ranečky na zádech nesouce, v nichž se něco potravy nacházelo. Lidu Zbečnickému bylo to nápadné, tedy se ptali těch samých, kam putují? Odkud jsou? I dostali za odpověď: Jsme z Broumovska a utíkáme před Prušáky, kteří již do Broumova vtrhli. Rekvírují, kde co napadnou, jako: koně, hovězí dobytek, chleba obilí atd., ano i mladý lid chytají a odvádějí. I objala veškerého obecenstva strach a hrůza před ukrutným nepřítelem, bojíce se, aby se zde tak nedělo jako předkům, kterým také Prušáci ani měděnce na pokoji nenechali.

Že na blízku nepřítel se nacházel, vědělo se od vojáků Rakouských, kteří na patrolu dojížděli. Strach a úzkost dosáhla vysokého stupně také tenkráte, když jeden hulán z patroly přijel, a on, i kůň jeho těžce raněn byl.

Dne 26.června b.r. na večer přibylo do Zbečníka více nežli sto naších hulánů a něco pěchoty, kteří zůstali asi hodinu u sochy Sv. Trojice státi. Na to opět odejeli zpět, a více vojáka rakouského nebylo k spatření, leč tu, když ranění do Pruska odvážení byli. Ten podvečír, jak vojsko toto ze Zbečníka se odstranilo, panovalo zde hrobové ticho, a zdejší lid pohřížen jsouce strašnou myšlenkou, co as za několik hodin s veškerým obyvatelstvem se díti bude! Jeden k druhému chodil na poradu, co as činiti? Ale žádný nebyl toho mocen, aby utěšenou radou posloužil.

Odevzdání se do vůle Boží byla ta jediná rada, kterou se mohl každý těšiti, a také těšil. Anto dle zprávy dříve zmíněné, že Prušáci vše, co napadnou berou, tedy větší díl lidů-potravy,oděv, nábytek a vůbec vše, co se uschovati dalo, zakopávali, a kde mohli ukrývali, tak že panoval zmatek nad zmatek. Bohu díky, že taková práce zbytečná byla, jelikož zde jiné věci mimo potravin nepřítel nežádal. To jedině mnohému rolníkovi k dobrému posloužilo, že skryl v lese své koně, aby je nemusel na přípřež nepříteli dávati, jenže se to málo kterému zvedlo.

Samo sebou se rozumí, že toho času školní vyučování přestalo, anto dne 22. června dostal místní učitel nařízení, aby dítky na neurčitý čas ze školy rozpustil.

Když se vidělo, že v pravdě válka přede dveřmi jest, tedy mnohý neuvědomělý, nesmyslný a chtivý člověk usmívanými rty se vyjádřil, že bude moci nad cizím majetkem panovali, a jmění jinému mocně vyrvati, anto prý to samé válka přináší, však ale byl ten a takový na hrozném, omylu. Tu viděti jest patrný důkaz, co by se na světě dělo, kdyby nebyla ustanovená pravidla, podle kterých se každý občan říditi a spravovati má. Mocnější by slabšího utísňoval, a nikdo by se práva dovolati nemohl. Pročež radovati se každý občan z toho mí, že máme zákonů, anto za příčinou těch samých jest jist svým majetkem a cti.

Budiž tedy ještě něco povědíno o tom, jak to zde vyhlíželo, když nepřítel dne 27.června ráno v nepřehlednutém množství vycházel z Police, a blížil se k Hronovu. Byl den tento pravý opak předešlého. Lidé se ve vsi jen hemžili. Jeden druhého se ptal. Kam pak jdeš, aneb jedeš? Zněla odpověď: Já utíkám. Kam pak? Já nevím. Daleko však neutíkal nikdo. Většina lidu spěchalo do blízkého lesa tak nazvaného „Maternice“, kdež celé rodiny i se vším svým majetkem se ukrývaly. Málo kdo zůstal ve vsi. Většina lidu hledalo spásu v útěku. Že se dobytek v lese ukryl, bylo zcela dobře, vzdor tomu, že nepřítel dobře věděl, kde krávy ukryté jsou, když žízní prahnouce, o mléko žádal. Že vskutku věděl, kterými as místy dobytek a lid ukryt jest, vysvítá z toho, jak se vojáci smáli, když ženštiny peřiny na zádech nesouce, cválaly k Maternici, ano i řvaní dobytka až ve vsi slyšeti bylo. V lese bylo jak náleží živo, ač bydlení tam trvalo jen dva dní, co hlavní tak nepřátelského vojska přes Zbečník přešel. Nebylo tedy zapotřebí, aby se lid před nepřítelem ukrýval, proto již 29. června z lesa se všichni do svých obydlí odstěhovali, jelikož Prušák stále proti Rakušanům ku předu postupoval. Nepřítel nečinil zde ničehož tak zlého, jenž když to, co k živobytí zapotřebí jest, obdržel. Samo sebou se rozumí, že jak jinde, tak též zde představený toho času p. Jos. Vít č.d. 21 velmi mnoho starosti a nepříjemnosti snášeti musel. Pravilo se, že vojska nepřátelského přešlo přes Zbečník okolo 40 000 mužů.

Když bylo po bitvě na Brance u Náchoda a u Skalice České, a nepřítel postupoval hlouběji do milé vlasti naši, odvážilo se mnoho lidí ze Zbečníka jíti na bojiště, mnozí dílem ze zvědavosti, aby sobě uměli představiti tu hrůzu a spoustu, jakou válka přináší, jiní opět - zvláště chudý lid – za tou příčinou, kdyby možné bylo něco vyzýskati. I podařilo se těm posledně jmenovaným, že přinesli sobě domů tolik vojenského oděvu, tak že mnoho let vidělo se nositi oblek z vojinu na bojišti padlých.

Chraniž Bůh, abychom my, jakož i nástupcové naši ničeho podobného více zakoušeti nemuseli!

 

Přepis z Pamětní knihy, uložené ve Státním okresním archivu v Náchodě provedl Michal Lembej

 

 

 

Počátky školství ve Zbečníku

Jak vůbec povědomo, byl p. Vincenc Krejčí č.d. 3 představeným v Zbečníku od r. 1834 až do r. 1864, tedy po dobu 30 roků, až konečně ochuravěv, úřadu tomu více schopen nebyl, a dne 10.května 1865 stár jsa 56 let na věčnost se odebral. Ptal by se někdo, proč tak dlouho úřadoval, a proč nepřevzalo během tolik roků více občanů povinnost tuto na sebe? Byla to příčina ta, že byl k úřadu tomu toho času velmi dobře spůsobilý, a že spravedlností, vlídností i přísností jakož i úslužností, srdečností a laskavostí ke každému občanu zvlášť se osvědčil, tak že se vidělo, že není vážnější osoby nad něho v obci pro úřad tento spůsobilejší.

Aby chudý lid Zbečnický zvláštního přístřeší nabyl, přišel jmenovaný představený na tu myšlenku, aby se dům pro chudé vystavěl. I získal si svou lidumilností mnoho dobrodinců, a co se nedostávalo, od obce uhraženo bylo. Roku 1861 stavba ta pod čís. 132 ukončená byla dle stvrzeného nástinu ze dne 27.září 1860  č. 6.748.

I postaráno bylo o to, že chodil v zimním čase z Hronova p. podučitel do této nově zřízené budovy dítky vyučovati, a za každou cestu dostával od obce 40 kr. Rak. Čís.

Každý zajistě, který toho času představeného p. Vincence Krejčího znal, a alespoň poněkud citu lásky v srdci chová, musí při vzpomínce na něho toto přání vyjádřiti: „Za laskavost a pečlivost jeho račiž mu Bůh lehkého odpočívání popřáti!

Po p. Vincenci Krejčím zvolen byl za představeného na dobu tří roků p. Josef Vít rolník č.d. 21 r. 1864. Pečoval nový tento představený hned při nastoupení pomocí ostatních zastupitelů obecního to, aby v obci Zbečnické samotná škola k vyučování dítek zřízena byla. I podařilo se, že Vysoké c.k. místodržitelství ráčilo s rozkazem ze dne 16.ledna 1865 č. 2.391 v srozumění veledůstojné bisk. konsistoře v Hradci Králové na základ projednávacího protokolu ze dne 31.srpna 1862 a dle pod dnem 6.června 1864 vystaveného reversu samostatné obci Zbečnické vyškolení obce Zbečnické od farní Hronovské školy povoliti s tím doložením, aby obec Zbečník obecní školu k tomu cíli vystavěla.

Jelikož obec Zbečnická obecní dům č. 132 ve vlastnosti měla a ten samý dle stvrzeného nástinu ze dne 27.září 1860 č. 6.748, co dům pro chudé v obci Zbečníku ustanovila, však ale ten samý k tomuto účelu nepotřebovala, tak tento obecní dům dle uzavření obecního zastupitelstva co dům pro vyučování školní věnovala a k tomu cíli vystavěla a zařídila; pročež představenstvo Zbečníka pod dnem 17.února 1865 č. 826 a pod dnem 26.února 1865 č. 1031 a pod dnem 13.dubna 1865 č. 1903 žádalo, aby takové školní obecní stavení na základ §88. stavitelského řádu ze dne 11.května 1864 komisionálně vzhlédnuté a za veřejný školní dům uznáno bylo. V následku téhož bylo při oné dne 10.května 1865 odbývané duchovní a politické komisi zjištěno. že tento obecní dům č. 132 ze dřeva vyroubený pro školu zcela postačitelný jest.

Anto obec Zbečnická toho času sama co patron školy byla, tedy mělo obecní zastupitelstvo právo učitele samo dle libosti si voliti.

Dne 11.dubna 1865 volba ta předsevzatá byla. I zvolen byl ze čtyřech kompetentů – Čeněk Hašek toho času podučitel ve Rtyni, rodem z Miskoles okresu Jaroměřského. Poznamenati sluší jména všech dvanácti údů, kteří volbu tuto vykonávali a sice:

Josef Vít představený, Josef Vlach radní, Václav Hornych radní, Jan Havel výbor, Antonín Prouza výbor, Josef Denygr výbor, Jan Denygr výbor, Kristian Klikar výbor, František Jirásek výbor, Jan Jirásek, František Matějka náhradník, Jan Lokvenc revírník z H. Kostelce jménem knížete pána.

Zvolený učitel přistěhoval se dne 24.dubna t.r. do nově zřízené školy Zbečnické, a 1.května ve jménu Páně vyučovati počal. 

Obec byla patronem školy až do 1.října 1870, kdež nápotom „slavná vláda“ sama škol se ujala a obstarávání všechno potřebnosti školních přešlo na c.k. okresní školní radu.

 

Přepis z Pamětní knihy, uložené ve Státním okresním archivu v Náchodě provedl Michal Lembej

 

 

 Dům č.p. 132

 

 

 

Stavba zvonice roku 1898

Z historických pramenů víme, že zvonice byla postavena roku 1898 nákladem obce Zbečník. Samotnou stavbu zvonice však předcházelo spoustu jednání a dokonce valná hromada všech občanů Zbečníka. Jako každá věc a každý podnik má své zastánce a odpůrce, tak tomu bylo i v tomto případě.

Při schůzi obecního zastupitelstva dne 11. května 1898, bylo oznámeno panem starostou Františkem Havlíkem, že pan Josef Hanuš z čp. 63 část svého pozemku, jenž byl vyhlédnut pro stavbu kapličky nemíní prodat. Z toho důvodu bylo obecním zastupitelstvem ustanoveno, aby byla na obecní náklady postavena zvonice na kamenném podstavci po způsobu obce Suchodolu. Místo k postavení zvonice bylo zvoleno vedle příbytku čp. 74 pana Antonína Jiráska.

Posléze ale byla obecnímu úřadu podána žádost podepsaná několika občany, na svolání valné hromady všech občanů, kde by se rozhodlo, má-li se postavit kaplička nebo zvonice. Z toho důvodu byla schůze obecního zastupitelstva přeložena z 25. května 1898 na den 1. června 1898 zároveň s valnou hromadou veškerého poplatnictva, při které se valná většina občanů vyslovila pro to, aby postavena byla zvonice.

Při následné schůzi obecního zastupitelstva se konal konkurz prací souvisících s postavením zvoničky.

Práci kamenickou získali hostinský Antonín Vitvera čp. 91 a František Škop čp. 133 společně, a společně provedli. Kámen na podstavec dodán byl z lomu Adolfa Draboně čp. 44, prací kovářskou provedl Hynek Beneš čp.107 a střechu klempíř Pankrác Šimek čp. 34. Sloup natřel a nápisem opatřil František Vlach čp. 32. Mimo to se stavby zúčastnili František Dítě a Jan Kubík ze Zbečníka. Zvon byl objednán u české firmy Arnošt Diepolt z Prahy s tímto nápisem:

Pro čest a chválu boží a ke cti sv. Floriana  Nákladem obce Zbečnické

L.P. 1898

Ulil Arnošt Diepolt, zvonař v Praze.

 

Váha zvonu činila 75kg a stál 117zl. Ten byl však roku 1917 sundán a odevzdán rakouskými úřady k válečným účelům. Druhý zvon koupený radou katolíků dne 29. června 1924 byl odvezen v roce 1941 německými okupanty rovněž pro válečné účely.

 

Zvonice byla dostavěna dne 3. září a slavnost svěcení byla dne 4. září a to p. p. Václavem Šitinou a Emilem Novákem, kaplany Hronovskými. 

Svěcení zúčastnila se školní mládež a s p. p. učiteli a místními spolky (Sbor dobrovolných hasičů a sv. Josefská jednota) Seřazení bylo u školy čp. 143, odkud šel průvod ke zvonici. Poprvé zvoněno klekání 4. září a první koho zvon doprovázel k poslednímu odpočinku byla Božena Matějková roz. Škopová. Zvoníkem byl Antonín Jirásek čp. 74. Celkový náklad na stavbu zvonice obnášel 317zl 43kr.     

 

Sepsal: Michal Lembej

 

Zdroj: Pamětní kniha, uložená ve Státním okresním archivu v Náchodě

          Zápisy schůzí zastupitelstva a rady 1893-1907, uložené ve Státním okresním archivu v Náchodě

          Klímova kronika

 

 

 

Velký Hronov

Když Němci v roce 1939 zabrali České země a tvořilo se Velké Německo, usmyslili si měšťané Hronova vytvořiti tak zvaný Velký Hronov z následujících samostatných a samosprávných obcí: Hronova, Velkého Poříčí, Zbečníka, Velkého Dřevíčí, Žabokrk a Rokytníka. Na tomto svém plánu začalo zastupitelstvo města Hronova pracovati v roce 1941, svolavši zástupce jmenovaných obcí k informační schůzi do zasedací síně hronovské radnice.

O uvedené záležitosti bylo pak jednáno a několika schůzích a bylo navzájem vyměněno několik přípisů. Posléze vydalo město Hronov v roce 1946 brožuru „Budujeme Jiráskův Hronov“, ve ktré byly vypočítávány a slibovány sousedním obcím různé výhody v případě sloučení s nynějším Hronovem jako: provedení kanalizace, stavba vodovodu a sociálního domu, menší přirážky a nižší obecní dávky.

Obci Zbečníku pak, že by odpadla po sloučení dávka z nájemného, která tehdy právě v Hronově nebyla zavedena. Pozemky, hodící se pouze pro les, ocenili si hronovští na 8 000,- Kčs za 1 ha, kdežto 1 ha orné půdy ve Zbečníku posouzen na 5 000,- Kčs.

Hronovští ocenili si svých 14 budov na 4 787 000,- Kčs, jednu budovu průměrně na 341 928,- Kčs, kdež to zbečnické 4 budovy na 163727,- Kčs, jednu budovu průměrně na 40 932,- Kčs.

To asi z těch důvodů, aby bylo viděti, že Hronov má velký majetek, jímž chce za každou cenu obohatit obce chudé. Mimo to slibovali hronovští zlepšení sociálních poměrů, zvýšení platů dělnictvu a úřednictvu, sloučí-li se obce ve Velký Hronov.

Po mnohých jednáních svolal Místní Národní Výbor obce Zbečníka na neděli 8. 12.1946 schůzi občanstva na sál pana Františka Draboně, v níž referoval o již uvedených výhodách tajemník města Hronova Dr. Fries.

Dle usnesení M.N.V. ze dne 15.10.1946 a dle dalšího, doplněného usnesení M.N.V. ze dne 17.12.1946 bylo provedeno dne 19.ledna 1947 hlasování místního občanstva buď pro sloučení a utvoření Velkého Hronova, nebo proti sloučení. Každý mohl odevzdati svobodně dle své vůle svůj hlasovací lístek. Toto hlasování bylo provedeno v budově školní od 8-14 hodin, v kanceláři M.N.V.

Ve volební komisi zasedali:

Alois Paštalka, Jan Vlach, Roman Němeček a Roman Klíma a jejich náhradníci: František Lokvenc, Jan Hroch, Jiří Gult a František Kaválek.

Oprávněných voličů bylo 1070

Hlasovacích lístků bylo odevzdáno 864

Nedostavilo se voličů 206

Pro sloučení hlasovalo 502 = 46,92 %

Proti sloučení hlasovalo 362 = 33,83 %

Nehlasovalo 206 = 19,25 %

Když se nevezme v úvahu 206 voličů, kteří nehlasovali, jeví se výsledek hlasování v %

Pro sloučení 502 = 58,1 %

Proti sloučení 362 = 41,9 % 

M.N.V. města Hronova zaslal obci zbečnické děkovný přípis ze dne 26.2.1947, že valná většina místního občanstva projevila svým hlasování souhlas pro Velký Hronov. Poněvadž konečné rozhodnutí musel provésti M.N.V. zbečnický, byla na den 11.března 1947 svolána plenární schůze M.N.Výboru, v níž bylo na pořadí bod „sloučení Zbečníka s Hronovem“.

Dle platných zákonů při rozhodování o sloučení obcí musí být přítomno nejméně 2/3 M.N.V. a 2/3 z přítomných musí pro návrh hlasovati, má-li být přijat.

Hlasovalo se dle jmen veřejně.

Pro sloučení hlasovali za stranu komunistickou:Jindřich Hofman, Jaroslav Žlůva, Jaroslav Pařízek, Václav Hajšman, František Lokvenc, Ludvík Nývlt, Josek Kohoutek a František Žluvík.

Za sociální demokraty:  Josef Kocián a Jaroslav Valtar.

Za národní socialisty: František Hartman.

Za stranu lidovou: Leopold Vacek.

 

Proti sloučení hlasovali za stranu lidovou: Josef Špelda, Jaroslav Maršík, Antonín Osoba, Josef Široký a Josef Dresler.

Za národní socialisty: Václav Bednařík, Josef Hornych a Roman Klíma.

Za sociální demokraty: Josef Kult a František Gult.

 

Pro sloučení hlasovalo 12 členů M.N.V. = 54,5 %

Proti sloučení hlasovalo 10 členů M.N.V. = 45,5 %

Nebylo tudíž dosaženo pro sloučení 2/3 většiny.

Schůze se nezúčastnil za lidovou stranu Zdeněk Matýska, neznámo z jakého důvodu.

Člena M.N.V. Jindřicha Ťoka zastupoval náhradník Josef Dresler.

Člen M.N.V. Alois Paštalka, který se nejvíce stavěl proti sloučení s Hronovem se této důležité schůze vůbec nezúčastnil a poslal za sebe náhradníka Josefa Kohoutka.

Někteří občané by se mohli po letech tázati, proč z jakých důvodů nehlasovali všichni pro spojení obce Zbečníka s Hronovem, či-li pro Velký Hronov.

Důvodů jest několik: Předně proto, že nevěřili všem těm slibům, naopak, měli obavu, že z úsporných důvodů za stávajícího nedostatku finančních prostředků bude ve Zbečníku zrušen obecní úřad a že pro každou maličkost za příčinou úředního jednání bude nutno docházeti na městský úřad do Hronova, kde každý takový úřední výkon se musí značně platit. Dalším důvodem byla otázka školy, neboť město Hronov má před sebou nutnost stavby nové dívčí měšťanské školy. A poněvadž místní budova školní je prostranná, vzorně vším nábytkem vybavená, mohlo by se státi, že by v místní budově byla umístěna dívčí měšťanská škola a naše děti by musely docházeti docházeti 3km do Hronova, což by bylo zvláště pro děti nižšího stupně věkového zvláště v zimním období příliš nesnadné. Žáci a žákyně, docházející do měšťanských škol v Hronově tuto vzdálenost překonají snadno, nikoliv ale děti malé až z Pustin.

Dalším důvodem pro nesouhlas byla otázka místního poštovního úřadu, který jest pro Zbečník tak důležitý a nepostradatelný. Z úsporných důvodů mohlo by snadno ředitelství pošt místní poštovní úřad zrušiti s odůvodněním, že máme v Hronově čtyři poštovní úřady, to je hronovský, poříčský, zbečnický a dřevíčský. Nevíme, jak by se to líbilo právě těm, kteří dnes tolik horují pro sloučení s Hronovem. Snaží se o to proto, že by pak jejich firmy nesly jméno „Hronov“ místo Zbečník. Tu pak se zdá, jako by se styděli za jméno svého rodného hnízda.

Dále k Hronovu byla a jest nedůvěra ze smutných zkušeností získaných za mnoho minulých let, kdy Hronov se snažil získati vše pouze pro sebe na úkor obcí sousedních, zejména Zbečníka. Příkladem toho jest takzvaná „ dvorská ulička“ vedoucí těsně kolem přádelnya ústící přímo na lávku a do města. Měla právo veřejnosti. O tuto uličku chtěl nás Hronov připraviti způsobem podvodným a jen včasným zakročením obce Zbečníka se stalo, že Zbečník dostal aspoň částečnou náhradu 25 000,- Kčs. Městské sady, takzvaný „park“, ležící na katastru zbečnickém nebyl propůjčen Hronovem k žádné slavnosti z toho důvodu, aby neměla obec Zbečník jakýkoliv příjem, jako jest dávka zábav, dávka z nápojů a tak dále. Dalo by se uvésti ještě mnoho podobných nesousedských jednání, jakých jest schopno jenom město Hronov. Nemohou nám tudíž vytýkati žádný zastaralý „patriotismus“, jak to rádi činí; zde mluví zřejmé důvody a sice důvody oprávněné, které se nemohou přehlížeti.

Ze sloučení žádná výhoda nám nekyne, neboť za dnešního stavu příděl přirážek na hlavuje všude stejný a naše obec je soběstačná.

Po únorovém nastolení komunistického režimu (25.2.1948) provedl Místní akční výbor „očistu“ Místního národního výboru tím, že z něho vyloučil 10 členů nekomunistických a jmenoval za ně komunisty. Tím se stalo, že se pak M.N.V. skládal ze dvou třetin komunistů.

Ve schůzi M.N.V. konané dne 12.dubna 1948 byl dán na pořad jednání bod o připojení naší obce k Velkému Hronovu. Předseda M.N.Výboru p. Jindřich Kobr pak prohlásil, že sloučení sousedních obcí Hronova, Velkého Poříčí, Zbečníka, Velkého Dřevíčí, Rokytníka a Žabokrk ve „Velký Hronov“ dle rozhodnutí Okresního akčního výboru v Náchodě je již hotovo, ale pro formu, aby M.N.V. sloučení odhlasoval. Z toho důvodu všichni komunisté hlasovali pro sloučení a ovšem pak také ti ostatní, neboť kdo by nehlasoval, postavil by se pro lidově demokratickému zřízení a následky z toho plynoucí by si musel nechat připsat na svůj vrub.

Ve schůzi M.N.V. konané 10.června 1948 pro úplnost stávajících předpisů bylo znovu sloučení obce s Hronovem jednomyslně odhlasováno. Ve schůzi M.N.V. konané 14.února 1949 bylo usneseno, aby sloučené obce nesly název „Jiráskovo Padolí“.

Dne 23.záží 1949 Okresní národní výbor potvrdil sloučení obcí jmenovaných.

Poslední schůze M.N.V. ve Zbečníku byla konána 24.října 1949 za účasti 15 ti členů.

Dne 23.října 1949 konala se ustavující schůze M.N.V. sloučených obcí v zasedací síni radnice v Hronově. Dle usnesení Akčního výboru sloučených obcí bylo jmenováno do M.N.V. z Hronova 15 členů, z Velkého Poříčí 9 členů, ze Zbečníka 6 členů, z Velkého Dřevíčí 3 členové, z Rokytníka 2 a ze Žabokrk 1 člen. Celkem 36 členů.

Ze Zbečníka to byli: Jindřich Kobr, Jindřich Hofman, Jaroslav Čepelka, František Lokvenc, Václav Hajšman a František Krtička.

Rovněž z usnesení Akčního výboru byl zvolen předsedou M.N.V. Ladislav Meisner, elektr.mistr z Hronova, I. náměstkem František Ruider, učitel z Velkého Poříčí, II. Náměstkem Jindřich Kobr, holič ze Zbečníka. Do rady byli zvoleni: za Hronov učitel Tomas František, úředník Ždárek Josef, zámečník Vítek Hynek,  za Velké Poříčí ujez. tajemník Kymr Josef, úředník Škop Arnošt, za Zbečník správce Čepelka Jaroslav, za V. Dřevíč tov. truhlář Polej Josef,  za Rokytník učitel Vurzel Ferdinand, za Žabokrky slévač Hlína Miroslav.

První schůze rady sloučených obcí se konala dne 25. října 1949. V ustavující schůzi M.N.V. sloučených obcí bylo usneseno, aby název sloučených obcí byl „Hronov“. Schůze byla ukončena dělnickou písní.

 

Z Klímovy kroniky se pokusil o přepis

Michal Lembej

 

Budujeme Jiráskův Hronov - rok vydání 1946

 

 

Více z historie Zbečníka

nebo

více historie nejen ze Zbečníka najdete na webu

  Hronovsko v minulosti

 

 

V tomto roce nás podporují:

Albi, Wikov MGI a.s., Město Hronov, Petr Čuhanič, PINstudio Jan Záliš

 

 

V roce 2016 nás podpořili:

Albi, Wikov MGI a.s., Město Hronov, Petr Čuhanič

 

V roce 2015 nás podpořili:

Albi, Wikov MGI a.s., Město Hronov, Kadeřnictví Marcela Pavlíčková, Petr Čuhanič

 

V roce 2014 nás podpořili:

Město Hronov, Erika copy, Umlauf, Miroslav Vlach, Petr Čuhanič, Kateřina Smutná

 

V roce 2013 nás podpořili:

Město Hronov, Fond T-Mobile, Bezedos, CES-EKO, Trees s.r.o., Proto.cz, s.r.o., Martin Dankanič, David Matyska, Miroslav Vlach, Petr Čuhanič

 

V roce 2012 nás podpořili:

Město Hronov, Rivet Factory Česká republika s.r.o., Kateřina Smutná, Petr Čuhanič

 

Děkujeme za podporu.

 

 

Zbečník náš domov, z.s.

Zbečník 117
Hronov
549 31
+420 602 372 340 info.zbecnik@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode