Těžba břidlicového plynu může ohrozit celé Náchodsko
Jako blesk z čistého nebe zapůsobilo kladné rozhodnutí z Ministerstva životního prostředí, pracoviště v Hradci Králové, kterým umožňuje nadnárodním těžařským společnostem provést geologický průzkum na těžbu takzvaných břidlicových plynů v oblasti Náchodska a části Trutnovska. A to i přes zásadní nesouhlas CHKO Broumovsko, KRNAPu a většiny dotčených měst a obcí včetně Náchoda. Podzemní vrty a těžba plynu by nejvíce ohrozila podzemní rezervoáry pitné vody nejen na Teplicku, Broumovsku ale i například léčivé prameny běloveské Idy.
O co vůbec jde?
To, že některé břidlice obsahují plyn, vědí geologové již dlouho, ale jeho získávání nebylo po dlouhá léta rentabilní. Plyn, případně ropa vznikla z odumřelých organismů, které spolu s bahnem vytvořily v dávných dobách mohutné vrstvy na dně moří a následně byly překryty dalšími sedimenty. Na rozdíl od klasických ložisek ropy a plynu nejsou tyto vrstvy dobře propustné. Rozvoj těžby umožnil růst ceny plynu a zejména výrazný technologický pokrok, především zvládnutí technologie horizontálního vrtání a hydraulického štěpení. Břidlicový plyn se obvykle dobývá z velkých hloubek 2 km a více.
Poté, co svislý vrt dosáhne plynonosné vrstvy, „zatočí“, tj. směr vrtání se změní na vodorovný a vrt dále prochází břidlicí až na vzdálenost přes 1 km. Následně se v hloubce okolo vrtu speciální trhavinou iniciuje rozpraskání horniny a do vrtu se pod vysokým tlakem 10 - 100 MPa vhání voda s příměsí písku a chemických látek. To v hloubce pod zemí způsobí rozbití horniny na vzdálenost 50 - 100 m od vodorovného vrtu a do prasklin vtlačený písek zaručí, že se ani pod vysokým tlakem nadloží takto vzniklé póry znovu hned neuzavřou. Část tekutiny použité pro tento proces se vrátí zpět na zemský povrch a uvolněným potrubím se nahoru začne odvádět plyn. Surový plyn se u každého vrtu ještě upravuje a vyčištěný se odvádí nově položeným potrubím až do plynovodní sítě. Pro jeden proces hydraulického štěpení se obvykle spotřebuje přes 10 tisíc kubíků vody, to je objem vody z menšího rybníka, písek z několika nákladních automobilů a chemikálie dovezené v několika cisternách či na kamionech v plastových kontejnerech. Proces hydraulického štěpení se v průběhu životnosti vrtu (10 - 30 let) opakuje v průměru desetkrát, někdy až osmnáctkrát.
Negativní dopady na životní prostředí
Z hlediska ochrany přírody a krajiny se jedná o hrubý negativní zásah do současného krajinného rázu. Každý vrt totiž vyžaduje rovnou a částečně zpevněnou plochu o výměře 1 až 3 ha, vytvoření zásobních nádrží na vodu čerpanou do podzemí a na odpadní vodu z podzemí ,což zejména v kopcovitém terénu znamená rozsáhlé terénní úpravy. Aby byla těžba efektivní, je třeba v krajině umístit velké množství takových vrtů. Krajina je pak doslova poseta vrtnými plošinami spojenými nově vybudovanými cestami pro těžké nákladní vozy. Každý vrt si vyžádá přepravu přibližně 1000 nákladních vozů s různým materiálem. Je také zapotřebí vrty spojit sítí plynovodů a vybudovat kompresorové stanice. Protože technologické procesy vrtání a hydraulického štěpení jsou značně hlučné, je snahou vrty umísťovat do lesů, do volné krajiny, v blízkosti lidských sídel pak vyvstává potřeba budování protihlukových stěn. Dochází tak k poměrně rozsáhlém záboru volné krajiny a k úbytku přírodního prostředí. Zanedbatelné nejsou ani ostatní negativní vlivy na životní prostředí, způsobené zvýšením nákladní silniční dopravy. S těžbou dochází ke zvýšení zátěže hlukem a vibracemi, narůstá znečištění ovzduší. Zvyšuje se i eroze v důsledku rozsáhlých zemních prací v krajině - budování vrtných teras, cest, plynovodů a kompresorových stanic.
Bude dobrá voda minulostí?
Zcela zásadním rizikem je však riziko znečištění zdrojů podzemní vody. Pro technologii hydraulického štěpení je v současnosti v USA používáno cca 2500 produktů chemického průmyslu, které obsahují na 750 chemických látek. Z nich minimálně 29 má známé rakovinotvorné účinky na lidský organismus nebo jsou považovány za rizikové podle amerických zákonů na ochranu vod a ovzduší. Jedná se antikorozivní látky, nemrznoucí látky, rozpouštědla, lubrikanty, pesticidy. Mezi nimi také benzen, ethylbenzen, toluen, xylen, naftalen, polycyklické aromatické uhlovodíky, metanol, formaldehyd, glykol, kyselina chlorovodíková a další zdraví poškozující chemikálie. V roztoku vháněném do podzemí jsou zastoupeny sice jen v malém podílu 0,5%, ovšem v absolutním množství se jedná o tuny látek na jeden proces hydraulického štěpení. Přesné složení se těžařské firmy snaží nezveřejňovat, představují pro ně recepturu, kterou si snaží bránit jako obchodní tajemství. Tmavá tekutina, tzv. „produkovaná voda“, která se po procesu hydraulického štěpení vrací na povrch, obsahuje nejen tyto chemikálie, ale i další látky, které získala dole v horninovém prostředí. Jedná se především o různé ropné látky, ale může obsahovat i těžké kovy (rtuť, olovo) a radioaktivní látky (uran, thorium, rádium). Tuto vodu je nutno zneškodňovat na speciálních čistírnách odpadních vod nebo v nádrži u vrtu odpařovat a zbytek ukládat jako nebezpečný odpad (tisíce kubíků z každého jednoho procesu hydraulického štěpení). I přes veškerá bezpečnostní opatření může dojít k úniku nebezpečných látek do podzemních i povrchových vod, a to v důsledku havárií, netěsností na potrubích, netěsnosti fólií na povrchových nádržích, špatné cementaci vrtu v úrovni zvodní a zejména těžko předpokládanými průniky z hloubek podél zlomů v zemské kůře. Z USA jsou mediálně prezentovány desítky případů znehodnocení zdrojů podzemní vody, nejčastěji je zmiňován zápach, zákal, rozbory zjištěný obsah benzenu, zvýšený obsah metanu. V několika extrémních případech byl obsah metanu v pitné vodě tak vysoký, že docházelo k zahoření plynu vycházejícího z vodovodního potrubí z kohoutku přímo u kuchyňského dřezu nebo k výbuchu studny. V nejvíce postižených oblastech si lidé stěžují na zdravotní problémy, zejména bolesti hlavy, nevolnost, ztrátu čichu a chuti, krvácení z nosu a vyrážky v důsledku používání znečištěné vody v domácnostech.
Zvítězí těžařská lobby?
V současné době projevují zahraniční společnosti zájem o geologický průzkum na několika lokalitách v České republice. Jedním z nich je také navrhované průzkumné území Trutnovsko o výměře 777 km2, které zahrnuje okrajové části KRNAP, celou CHKO Broumovsko a dále část území okresu Trutnov až po Rudník a část okresu Náchod až po Běloves. Zde by průzkum ráda provedla prospektorská a těžařská společnost Basgas Energia Czech, s.r.o., vlastněná zahraničními, převážně australskými akcionáři. I přes nesouhlasná stanoviska dotčených odborů životního prostředí v Broumově, Náchodě a Trutnově a přes nesouhlasná stanoviska Správy CHKO Broumovsko a Správy KRNAP a zásadní nesouhlas některých dotčených obcí Ministerstvo životního prostředí (MŽP), odbor výkonu státní správy v Hradci Králové, před Vánoci rozeslalo kladné rozhodnutí. Zájem na získání informací o zásobách plynu a ropy v dotčeném území tak povýšilo nad legislativou hájené zájmy v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko a Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Polická křídová pánev.
MŽP zdůvodnilo svůj souhlas tím, že se zatím jedná pouze o geologický průzkum, který automaticky neznamená, že zde bude povolena těžba plynu. Toto rozhodnutí však dosud není pravomocné. Protože průzkum má kromě geofyzikálních měření a rešeršních prací znamenat také umístění blíže nespecifikovaného množství průzkumných vrtů, které se od těžebních vrtů nemusí příliš odlišovat, a protože už v nich spatřují obce významná rizika a negativní dopady, podaly proti předmětnému rozhodnutí některé dotčené obce rozklad a o dalším postupu bude rozhodovat přímo ministr životního prostředí. V takových případech ministr vychází z doporučení rozkladové komise ministra, která je obvykle složená z odborníků na právo a danou tématiku. Existují také logické obavy, že zahraniční firma nemá zájem provést pouze geologický průzkum bez toho, aby následně nepokryla náklady na průzkum ze zisku z těžby plynu či prodeje svého přednostního práva na těžbu jiné firmě. Jen na poplatcích obcím by firma Basgas zaplatila několik milionů korun v průběhu příštích pěti let, každý průzkumný vrt by pak stál až desítky milionů korun. Prosadit veřejný zájem zdravého životního prostředí, veřejný zájem ochrany přírody a krajiny a veřejný zájem ochrany zdrojů pitné vody proti silnému zahraničnímu investorovi, nabízejícímu v případě nalezení plynu či ropy budoucí zajímavé zisky i nová pracovní místa a pravděpodobně i „bakšišné“ pro státní úředníky a politické strany,
však nejspíš nebude v současné době právě jednoduché.
Karel Petránek
Zdroj: ECHO
dopis_ministrovi_last.rtf (20,4 kB)
foto_vrty.docx (335,9 kB)
foto_vrty_2.docx (141,3 kB)
foto_vrty_3.docx (150,5 kB)